Zdůvodnění k návrhům znaku a vlajky obce Dolní Stakory

     První písemná zmínka o existenci osady (kdysi též Malé Stakory či Stakorce),  ležící jen 5km sv.od Mladé Boleslavi, pochází z r.1389. Tehdy je připomínán jako majitel statku vladyka Jan Lulák z Daliměřic a Stakorce (prameny je zmiňován ještě v r.1415). Po vsi se psali i Zbyněk, Martin Zlý ze Stakor, odjinud z Bořejova a jeho bratr, sezemský farář Bohuněk (1391). V r.1400 náležela část vesnice cisterciáckému opatství Panny Marie Kláštera Hradiště nad Jizerou (v r.1420 byl tento klášter dobyt a vypálen husity a již nikdy nebyl obnoven). V průběhu 15.století připojili vladykové z Daliměřic Dolní Stakory k Volenovicím. Jejich majetkem byly obě vesnice až do r.1525, kdy je Markvart Fryček z Daliměřic odprodal městu Mladé Boleslavi. Volenovice i s tamní tvrzí a dvorem byly v té době již zpustlé a záhy zanikly (na jejich místě vznikly pak v 18.století dnešní Valy). Dolní Stakory zůstaly u Mladé Boleslavi až do zániku patrimoniálního zřízení (1848).

     Vladycké sídlo domácího rodu existovalo také v Dolních Stakorách. Někdejší, snad vodní tvrz měla údajně charakter pouhé dřevěné věže, v písemných pramenech však zmiňována není. Chybí i jakýkoliv archeologický materiál, který by pomohl stavbu datovat. Z historických památek tak zbyla v obci pouze pozdněbarokní socha sv.Jana Nepomuckého z r.1824 s reliéfy sv.Barbory a Křtu Páně na podstavci a návesní kaplička, pocházející patrně ze stejného období.

     Z dochovaných heraldických a především sfragistických památek plyne, že členové rodu, píšící se jak ze Stakorce (též ze Stakořec), tak z Daliměřic (či Odic) byli ne-li stejného původu, pak přinejmenším příbuznými. Zatímco Martin Zlý a Bohuněk ze Stakor pečetí helmem s loďkou, majitelé ostatních výše uvedených predikátů pečetí nejprve pouze helmem s kozlí hlavou, později kompletním erbem s orlicí ve štítě a kozlí hlavou, resp.polovinou kozla v klenotu (viz příloha).

     Helm s polovinou kozla, připomínající původní vladycké majitele osady píšící se ze Stakorce a později z Daliměřic (Odic), se stal také hlavní figurou, uplatněnou v předkládaných návrzích znaku a vlajky obce. Alternativu představuje doplnění opatskou berlou, prezentující hradišťský klášter, jenž v nejstarších dobách část vesnice vlastnil. Zelená barva štítu i listu vlajky symbolizuje v obecné rovině zemědělský charakter obce, tinktury figur byly zvoleny volně s ohledem na zažité heraldické zvyklosti a postupy.

Miroslav J.V.Pavlů / heraldik